Notes podle roků:

Notes v roce 2018:

31.12.2018 Silvestr na Walheimu. Sázka na to, že stranou všech středisek a větších osad bude úplný klid od petard a ohňostrojů nám sice úplně nevyšel - o Silvestrovské noci se i tady tak jako tak z okolních chalup vyrojili odpalovači všeho možného. Ale bylo to rozhodně mnohem přijatelnější, než kdekoliv v civilizaci. Navíc jsme během dlouhého víkendu stihli jeden malý výlet na běžkách, dva lyžovací dni na Medvědíně a poslední večer roku jsme pak strávili na Boudě na Waldheimu v lehce mezinárodní společnosti. Škoda jen, že Nový rok se ohlásil deštěm (po opravdu krásném Silvestru docela šok) a tak jsme se namísto dalšího výletu jen sbalili a vrátili domů.

 

Chata na Walheimu, Medvědín v mlze a za jasného počasí, pohled na Sněžku v zapadajícím slunci

 

2.11.2018 Marušky promoce. Díky Marušce jsme se opět podívali do Karolina a opět jsme měli skvělé místo v prvních lavicích. Marušce to ve fialových šatech vyloženě slušelo, a jak sama poznamenala - nezakopla, nezapomněla text a ani nešmatala po buli - takže jí diplom vydali a je to. Ceremoniál už jsme znali, byl navíc o něco svižnější a tak jsme před plánovaným obědem měli ještě chvilku času. Vyplnili jsme ji kávou ve Skautském institutu, poměrně překvapivého prostoru na Staromáku. Slavnostní oběd byl v restauraci Café Imperiál a chutnalo nám zde převelice.

 

Karolinum, společné foto a Maruška s Tomem na obědě

 

22.9.2018 Seeberg. Letošní víkend s Petrem a Gábinou jsme nasměrovali na Chebsko - po vydařeném letním pobytu se nám zdálo, že je tu ještě dost věcí, co jsme nestačili oběhnout. Smrčina sice byla obsazena, ale v Kamenném dvoře jsme také netrpěli - jen to byl jiný styl - daný zejména německou klientelou. Každopádně porce v restauraci byli více než poctivé. Sobotní výlet jsme započali na Komorní hůrce - takto nejmladším vulkánu v Čechách, ale pohled, který zaujal Goethea jsme si díky zalesnění vychutnat nemohli. V každém případě, výstup na vrchol jsme vykonali. Pokračovali jsme na hrad Seeberg, kde se konali Vinařské dny (což byla náhoda, nikoliv záměr) a tedy bylo dost lidí. Nicméně expozice nábytkových stylů za návštěvu stojí i bez ochutnávek... A abychom trasu neměli moc krátkou, podívali jsme se ještě na Goethovy skály u Aše, načež jsme se autobusem svezli zpět. Nedělním cílem bylo rašeliniště SOOS s bublajícími prameny a úzkokolejkou.

 

Hrad Seeberg a  kávička v hradním přikopu, bublající bahno v rezervaci SOOS

 

2.9.2018 Rax Alpy. "Vídeňské" Alpy - oblast Raxu je do 2.000 m nad mořem - jsou krásným kouskem země, kde lze najít trasy pro každého a stěna Preinerwandu je prosté fotogenická sama o sobě. Počasí rovněž přálo - po deštivém pondělí stráveným na cestě to sice vypadalo na delší monzun, ale v úterý už jen přeháňky - což jsme využili k prohlídce Semmeringu - a od středy hezky. Dvakrát na Preinerwand a jeden den věnovaný Geislochu. A ještě se mohu klidně vrátit, všechny cesty projité nemám. Skvělý týden

 

Semmering, Preinerwand, a dva obrázky ze šplhání na něj

 

18.6.2018 Labská brána. Původně jsme vyrazili ochutnávat vína. Měla to být cesta vinicemi do Litoměřic spojená s ochutnávkou vín přímo na zdrojových viničních tratích ale.... Udělali jsme navigační chybu a dorazili jsme na špatný břeh. My jsme byli ve Velkých Žernosecích, zatímco organizátoři v Malých, na druhé straně. Ne že by se nedalo přejet přívozem, ale na "naší" straně byl stánek s občerstvením, kde nás zlákalo uzené a pivo a potom jsme už jsme na víno nějak chuť neměli... Takže jsme si - za nádherného počasí - udělali okruh přes Kalvárii, hrad Kamýk, vrch Plešivec s kamenným polem a sady s třešněmi až na vyhlídku Radobýl.

 

Kalvárie, pohled z Kalvárie na Žernoseky, Kamýk, suťová pole na Plešivci

 

2.5.2018 Toskánsko. Naše letošní cesta za termálními lázněmi Toskánska měla několik zásadních zastávek: #1: Passo Stelvio 2760 metrů nad mořem - jeden z nejvyšších bodů v Alpách, kam lze dojet autem. Tady se ještě teď nechá lyžovat a večer je třeba se obléci - ráno je sníh zmrzlý. #2: Maranello a museum značky Ferrari - shodli jsme se na modelu z padesátých let, žádný červený supersport ale černé klasické kupé. #3: Florencie - zejména Starý palác a Galerie Uffici. Z mnoha pozoruhodností vybírám sochu Davida před starým palácem a portrét mladého muže s medailí. #4: Termální lázně Bagno Vignoni a San Filippo #5: Expozice Otziho a jeho vychytávek z doby 3000 let pŕed Kristem

 

Fikus na Passo Stelvio, David, typická usedlost v Toskánsku a římské termální lázně,

 

26.5.2018 Hvozdík. Kandík je zapomenut, novým favoritem je Hvozdík písečný. A to je rovnou rarita celosvětová, nikde jinde než u Klenče na Roudnicku neroste. Takže je jasné, že jakmile se o něm Any u Oli doslechla, výprava za hvozdíkem byla nevyhnutelná. A pravý čas nastal právě teď. Takže jsme sedli do auta a vyrazili na naleziště. Faktem je, že místní si své rarity považují a cestu zájemcům označili - kousek za vís vyběhne člověk na stráň a tam to je - malý plácek pod borovicemi, kde je spousta trsů bílých hvozdíků. Plus ještě jeden větší plac, který je připraven, aby se tam dál rozšiřoval, což tedy hvozdík zatím neplní.

 

Naleziště nelze minout.., Any, Oli a hvozdíci, Hvozdík písečný a krásný výhled na Říp

 

15.4.2018 Ještěd a narozeniny na Souši. Když už jsme cestovali na sever, vymyslela Any zajížďku na Ještěd. Takže jsme zaparkovali auto na Výpřeži a po zbytcích sněhu vylezli k vysílači na oběd. Byl krásný den, výborná viditelnost a vše odsud vypadalo jako snadno na dosah.

 

S Any na Ještědu

 

23.1.2018 GaPa, den třetí. Poslední den se vydařil, obloha vymetená, lavinové nebezpečí zažehnáno a tak jsme hned ráno zamířili na Kandahar. Kvůli závodům ale zavřeli i dolní obchvat, takže jsme se přesunuli na přibližovák k Alpinspitze, čili jak jsme se naučili používat "půlčík", protože na tento vlek se nechá nastupovat v polovině. Tady byl sníh super, na sluníčku nebyl zdaleka tak pevný. Jednou jsme si udělali i výlet úplně nahoru, ale tam je to spíše doména snowboardistů - lze zde sjíždět i volné terény. A při pozdějším natáčení se pak Any povedl před kamerou moc pěkný pád.

 

Pád v přímém přenosu....

 

22.1.2018 GaPa, den druhý. Ačkoliv sněžení jsme se - navzdory předpovědím - do rána nedočkali a u lanovky opět pršelo, nakonec z toho byl moc pěkný den. Nahoře na Kandaharu už nepršelo a rychle se vyjasňovalo, takže u Kreuzecku skoro pokaždé vykukovalo sluníčko. Tentokráte jsme od počátku jezdili na Kandaharu a pozorovali přípravy na závody - o tomto víkendu se zde totiž konají závody Světového poháru ve sjezdu a obřím slalomu. Dvakrát jsme zkusili i sjezd na železniční stanici Kreuzeck, který byl přeci jen měkčí (jinak celý kopec byl oproti včerejšku tvrdý jak do něj pršelo) ale pak jsme se stejně vrátili na "gaučíček" na Kandaharu.

 

Sluníčko na Hausbergu, já a Any, pohled na GaPa a zavřený Kandahar

 

21.1.2018 GaPa, den první. Po necelém roce opět v GaPa, stejný hotel, stejný počet naplánovaných dnů a opět déšť... I když večer to bylo víc než slibné, v noci přišla fronta, hodně nasněžilo ale ráno bylo teplo. Naštěstí, skutečně pršelo asi první čtyři jízdy na Hausbergu, potom už to bylo lepší a na Kreutscheku od jedné už sněžilo. Alespň jsem odzkoušel pláštěnkové kalhoty přes lyžařské - funguje to, ale jen proti dešti, postupně se zespoda začne srážet vlhkost. Takže co nejdříve zase sundat. Pěkný, byť měkký byl po ránu Hausberg, kde nebyla skoro noha a poté jsme jezdili na dolní části Kandaharu - buď Olympijskou nebo objezd po červené. Slalomky výborné (i když hrany jsem v tomto neodzkoušel).

 

Lepší okamžik a výhled z Hausbergu, Any v kabince, vrchol Kandaharu a "bufet" na Kreuzecku