Notes podle roků:

Notes v roce 2012:

10.10.2012 Jak jsem nakupoval na Oxford Street.  Vypadá to, jako že jde o nějaký omyl, ale jde jen o důkaz toho, že se člověku může v životě přihodit leccos. Díky své nejmladší dceři jsem se tak neohroženě vydal do míst, která bych za běžných okolností asi nikdy nenavštívil (rozhodně ne při plném vědomí). A co víc, zažil jsem Londýn v plném slunečním světle a na podzimní čas i teple! Dokonce i ten příslušný obchod na Oxford Street jsem spolehlivě vyčenichal, zapředl odbornou debatu s prodavačkou - leč nakonec neuspěl, požadovaná velikost nebyla skladem... Inu happy-end je výsadou starších sentimentálních filmů.

 

Vystoupit z metra zde...              a jsme na Oxford Street              .. a kousek vedle Buckinghamský palác

 

26.6.2012 Dublin.  Po Paříži trochu jiná váhová kategorie, nicméně, rozhodně neméně zajímavé. Už jen to, že z letiště jezdí autobusy a za chvilku je člověk v centru (které obejde pěšky za slabou hodinku), je příjemné. Davy turistů zde tolik nehrozí, byť liduprázdno tu není. Hodně se mi líbí Spire (údajně kontroverzní monument ve tvaru ocelové špice) a všeobecně rozumné měřítko města (třeba domy jou max. čtyřpatrové). Když připočítám angličtinu jako hlavní jazyk (s irštinou se člověk setká jen na letišti na cedulkách...) a euro jako měna, krátká návštěva v tomto městě je prostě osvěžení. Jen ten Guiness je na můj vkus moc hustý a ve více kouscích nepitelný.

 

Spire                       Patrové autobusy jsou všude                          Typický pub                               Středověká katedrála   

 

24.5.2012 Paříž.  Další ze služebních cest mne zavedla do Paříže (tedy po pravdě řečeno do Ivry-Sur-Seine). A k mému velkému překvapení mi město přišlo docela povědomé. Jen mi sem nějak nesedí to velkém množství přistěhovalců, přeci jen, k atmosféře Francie si stále nedokážu přiřadit kolorit subsaharského pásma (ale myslím to spíš výtvarně). Opět hrst dojmů: nadchlo mne metro, staré, fungující, technicky zajímavé a s velmi hustou sítí zastávek. Opět se mi potvrdilo, že Francie není Německo. V Paříži se lze posadit se ke kávě a croissantu opravdu všude. Paříž je velké město. A patří k tomu i opravdu velké stavby. A mimochodem, nevylézt na Eifellovku - nevidět Paříž (myslím tím neudělat si představu kde co je...). Čtvrť La Defense je hezčí, než jsem čekal - ale pořád mi u těch moderních staveb chybí "nesmrtelnost" staveb historických (snad kvalita práce, jež přetrvá věky). Odkaz na fotoalbum.

 

Notre Dame                                  Přechod pro pěší                         Eifellovka                                     La Defense

 

22.3.2012 Ukradené SPZ.  K řadě mých historek se zloději (namátkou - úspěch ve společnosti mívá ukradený plot na chatě někdy kolem roku 2000) nám přibyla další kuriozita. Z Punta nám na parkovišti ve Stodůlkách zmizely poznávací značky. Pokud tedy potkáte auto s poznávací značkou 9S6 1972, vězte, že ho neřídí Mirek Dušín a jeho hodná parta. Náhradou (a za správní poplatek 450,-) jsem obdržel novou sadu (kterou jsem raději ještě přivrtal k nárazníku).

 

Žádná značka ani vzadu            a ani vepředu...

 

1.1.2012 Kávová sklizeň.  Neuvěřitelná letošní úroda mne vede k dávnému plánu uvařit si kávu z vlastní sklizně. Kdysi jsme v jednom časopise četli skvělý článek pěstiteli, který pěstoval kávu v kanceláři a jednou ročně pořádal kávový dýchánek. Již jsem celkem blízko tomuto vzoru, protože mám nyní sklizeno celkem dostatečné množství suroviny a po proschnutí začnu již zkoumat technologii pražení...

 

Kávovník                                      Letošní úroda                              Sklizeň kávy                                 Loupání - zelená káva