Notes podle roků:

Notes v roce 2011:

18.12.2011 Dubai.  Tentokrát jsem se na služební cestu vyloženě těšil. Hodně jsem o téhle zemi (myšleno UAE) přečetl, ale vidět vše na vlastní oči je vždy stokrát lepší. Myslel jsem, že jsem připraven, ale i tak mne skutečnost zaskočila. Dokonalost má pro mne nyní i jméno. Tedy pokud dává smysl budovat něco takového v zemi, kde snad kromě písku nic není, v létě i místní mluví o nesnesitelném vedru a v zimě (kdy jsem se v Dubai ocitl já) je vedro na koupání. Ale když pominu tento aspekt, mohu jen obdivovat skutečně stovky skvělých staveb a řadu výjimečných (včetně hotelu Burj al Arab) a dokonalé dopravní spojení. Šejkové skutečně vědí co dělají, země je esencí globalizace a nebýt toho písku snad by vás ani nenapadlo, že jste v Zálivu. V zásadě anglofonní země, multikulturní prostředí, dokonalé služby, příjemné ceny (od taxi po jídlo) - těžko hledat (alespoň jako dočasný host) nějaké chyby. Přesto, slovy mého kolegy - díky bohu za jaro, léto, podzim a zimu. Tahle země zná jen jedinou předpověď počasí: slunečno, jasno a velmi teplo. Fotogalerii z Dubai najdete zde. Lyžařské zážitky zase zde.

Západ slunce v Al Barsha         Sharjah                                          Burj al Arab v podvečer            Nájezd na Sheik Al Fayed Rd

6.8.2011 Lyon.  Po delší době "nepracovní" cesta. Marta nastupovala na lyceum v Lyonu a tak jsem jí tam hlavně vezli kufry. Z Prahy je to něco přes tisíc kilometrů, pořád po dálnici a vlastně pořád po rovině - takže trochu překvapí, že Lyon samotný je na kopci (alespoň ta starší, zajímavější část). Při čekání jsem nejprve objevili římské vykopávky (jsou kousek od lycea) a katedrálu. Amfiteátr je sice nově zrekonstruovaný, ale i tak musím vyslovit obdiv tehdejším stavitelům. Odpoledne jsme pod vedením Marty prošli hlavní zajímavosti města "dole" - Marta má nejraději operu zavěšenou jako loď a překrytou střechou jako na nádraží, mně se nejvíc líbilo staré město, plné úzkých uliček. Na cestách jsme ještě prošli Avignon (úžasné hradby a paláce, naprosto omračující - jen je to dneska v podstatě velké nákupní centrum se stejnými obchody jak na Chodově, jen v lepších kulisách) a dorazili až k moři (které je tak trochu nezáživné, alespoň pokud jste strávili nějakou dovolenou u Jadranu). Celově je ale Francie je pro cestovatele dobře zařízena a snad jen ta řeč... Fotogalerie

Římský amfiteátr                          Lyon - Saint John                       Lyon - Opera                                Avignon

 

1.8.2011 Bracknell.  Tentokrát jsem se podíval na skok do Anglie, konkrétně jižně od Londýna do městečka Bracknell (asi 30 km od letiště Heathrow). Pozoruhodné je, že ve městě v podstatě nejsou žádné přechody. Stezky a cyklostezky jsou vedeny podjezdy tak šikovně, že s auty skoro nepřijdete do kontaktu. Nicméně i tak, většina lidí jede autem a cyklostezky jsou volné... Opět mne potěšily všechny tabule, směrovky a pod. - vkus pro užitou grafiku místním nechybí. Žádné grafitti.

 

Kostel sv. Trojice                        Nemají to snadné....                    ... ale nebourají je.                       Pěstitelský úspěch.

 

1.7.2011 Istanbul.  Opět pár dojmů z pracovní cesty. Opravdu velké město a opravdu spousta lidí. Naprosto nechápu, jak to může fungovat bez rozsáhlé sítě metra. Řidiči jsou neuvěřitelní a mají odvahu - jakmile je někde skulina, buďte si jistí, že se tam někdo vecpe, nehledě na světla, pravidla či logiku. Jinak město většinou překvapivě moderní, žádný orientální šarm. Kanceláře mobilního operátora ,kde jsem byl, si rozhodně nezadají s ničím jinde. Jídlo ovšem výborné, přijatelné ceny. Na ulici žádné burky, občas pár šátků, ženy většinou oblečeny evropsky, řídí auta... Ovšem to svolávání k ranní modlitbě, to už orient připomene, protože s tím začínají někdy před šestou a zní to příšerně, to se nedá zaspat.

 

Normální dálnice.                         Čtvrť plná autodílen                  Takže trochu slabší úklid           Na hlavní to je lepší...

 

6.6.2011 Belfast.  Tak jsem si nazval retardér u Jinočan, bránící zřejmě kamionům najíždět tady na okruh. V každém případě je to atrakce a každodenní test obratnosti, protože právě tudy nejčastěji mířím do města. Vysvětlení situace je tady... a celkem mi nebude vadit, když to tu zůstane napořád.

 

Checkpoint?

 

22.5.2011 Číslo čtyři ... ožilo.  Trvalo to sice dlouho - trochu mne zaskočila Ikea, neboť dvířka na horní skříňky nebyly na skladě po dobu dvou a půl měsíce (což sice možná ochladilo mé nadšení ale co člověk nadělá). Oatatně mezitím byly nějaké ty lyže a tak je to po kupě až teď - tedy až na falešná dvířka u zdi, kde jsem zapomněl na chybějící jednu stěnu a tedy mi to o ty dva centimetry nesedí...

 

Trouba už také hřeje...                Spára zakryta....                            Horní skříňky maj dvířka...         A světlo zakryto! 

13.2.2011 Číslo čtyři ožívá.  Řeč je o v pořadí již čtvrtou kuchyň, kterou dávám dohromady a opět jsem (potřetí) zvolil osvědčený systém z Ikea - hlavně proto, že co si člověk vybere, si také může hned odvézt, klidně po částech a navíc v ověřené kvalitě (hlavně pantů, šuplíků a podobně). Pokud jde o barvy a tvary, nejsem tentokráte autorem. Budoucí uživatelé zvolili, poněkud překvapivě, hodně křiklavé barvy, žluto-šedivě kombinované plochy a již existující obklad s tím moc nesedí. Snažil jsem se to nějak uklidnit a zvolil jsem tmavě hnědou (wenge) plovoucí podlahu a neutrální granit pracovní desky. Dvířka zůstanou čistě bílá, žádné další barvy...

Po vymalování                             Základ linky