Notes podle roků:

Notes v roce 2013:

10.11.2013 Sv. Martin. Navzdory silné skepsi a nedůvěře v úspěch (zejména tedy Any) se myšlenka svatomartinské husy se vším všudy ukázala jako skvělá. Všechna děvčata si dokonce zkrátila svůj víkendový program, aby tuto mimořádnou - alespoň v kontextu naší rodiny - událost nepropásla. Je pravda, že to není jen tak - milá husa se musí péct min. čtyři hodiny plus nějaká ta příprava, a to nemluvím o dalších položkách - takže uma sumárum, celý den jsme nedělali nic jiného, než, že jsme vařili a pekli. Ale výsledek za to nakonec stál, husička výborná a všichni nadšení. Řekl bych, že za rok se bude péct znovu.

 

Svatomartinské menu                 Bez chyby

 

29.9.2013 Karlštejnské vinobraní.  Mimořádně krásný víkend si vyloženě říkal o to vyrazit ven a volba padla na Karlštejn, kde probíhalo vinobraní. Ještě nikdy jsme tam nebyli, takže jsme ani netušili co to obnáší, nicméně byli jsme celkem příjemně překvapeni. Program na nádvoří i ve městě, spousta ale opravdu spousta stánků s burčákem a vínem, hodně lidí, živá hudba opět na několika místech, navíc opravdu krásný podzimní den. Myslím, že víc si organizátoři snad ani přát nemohli. Z několika ochutnávek jsme vybrali nejlepší, takže jsem měl batůžek na zpáteční cestu (do Berouna) docela těžký.

 

Proč je uzavřeno z Mořiny...      Burčáku bylo dost.                     Obloha modrá.                             Atmosféra také.

 

15.9.2013 Narozky a focení.  Oslavili jsme kulatiny dvojčat a to hodně. Celý den jsme měli rozplánovaný na minuty a tak jsme stihli leccos. Zážitkem asi bude focení v atelieru, i díky paní fotografce, kterou to evidentně bavilo. Myslím, že kdybychom měli celý den volno jen na pózování, tak by stále dokázala vymýšlet lepší a lepší kompozice. A večer jsme zašli do restaurace Lehká hlava na večeři, a to také nebylo špatné.

 

Společná č.1                                 Společná č.2                                Děvčata v akci

 

10.9.2013 Jizerky a Krkonoše.  Plánované Belanské Tatry jsem byl nucen odsunout na neurčito a jako "náhradu" jsem vybral Krkonoše a Jizerky. Velmi pěkná byla hned úvodní tůra na Jizerku (z Kořenova při řece, je to neustále mírně do kopce a neustále v lese). V osadě samotné je ovšem poměrně značný provoz (většina návštěvníků dorazí autem na zdejší parkoviště). Pozoruhodně je zde obnoven Panský dům a Sklárna (dnes sportovní hala). Další pěkný výšlap (počasí sice bylo mírně proti) vedl přes Voseckou boudu na Prameny Labe, Labskou a Dvoračky. A třetí zajímavé zastavení - v podhůří - rozhledna Štěpánka. Takto nejstarší rozhledna v Jizerkách a velmi zajímavá historie této stavby.

 

Osada Jizerka                               Vodopád na Mumlavě                Pramen Labe                               Kříž pod Štěpánkou

 

22.8.2013 Jeseníky.  Tak jako na Kralický Sněžník, tak i do Jeseníků jsme se zajeli podívat i v létě. A zvolili jsme přechod hřebenovky - jednak je to nejklasičtější tůra a také jsem chtěl přenocovat na horské chatě Švýcárna - nejstarší turistické chatě v oblasti. Nejprve jsme ale věnovali jeden den výstupu k přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně. Šli jsme po sjezdovce nahoru a tentokrát se mi ta trasa zdála mnohem delší než v zimě... Druhý den jsme dojeli do Ramzové a odtud lanovkou na Šerák (metry už jsme měli nastoupané ze včerejška). Na hřebeni bylo citelně chladno, žádné tričko jako na Dlouhých Stráních, pěkně ve větrovce. Na Červenohorském sedle jsme dali oběd a na závěr dne vystoupali ke Švýcárně. Chata je sice trochu stará škola, ale má atmosféru a dobré nájemce. Půlka českého osazenstva si zakoupila červenou flísku a tak jsme na snídani vypadali jako družstvo. Druhý den jsme přešli zbytek hřebenu na Skřítek a sešli dolů do Sobotína. Zážitkem dne byl jistě Jesenický maraton - v podstatě ti borci běželi celou naši dvoudenní trasu...

 

Dlouhé Stráně a Praděd             Červenohorské sedlo                 Na chatě Švýcárna                      Ztracené kameny

 

10.8.2013 Františkův lom.  Víkendová akce s potápěči na Františkově lomu u Čáslavi. Ač jsou již letošní tropy za námi, koupání na lomu bylo. Stejně jako guláš, grilování a obvyklá dávka příběhů z různých výprav. A neměl bych zapomenout ani obhlídku lomu v Nové Vsi, kde bývala větší základna a legendárně čistá voda (což tedy dnes již není).

 

Nová chata                                   Lom - mělká část                          Pohled od chaty                         A nekoupej se, že...

 

27.7.2013 Olina 5x.  Oslavili jsme Oli kulatiny narozeniny a potkali se po čase s celou její rodinou a řadou přátel. Oslava byla v pěkném hotelu Amálka ve Straškově (ač není úplně snadné jej nalézt, zdá se, že hosty si nachází) respektivě ve stodole tohoto hotelu (upraveno na konferenční sál, pochopitelně). Počasí bylo, jak už je toto léto zvykem, slunečné a horké, a ani v kamenných zdech stodoly bylo odpoledne hodně teplo, nicméně vynikající zákusky z Rovného, spousta jídla a čepované pivo dávaly na dusno snadno zapomenout.

 

Hotel Amálka                               Přípitek  oslavenkyni                  Zátiší s dary                                 Akční jako vždy

 

23.6.2013 Izrael a Jordánsko.  Podnikli jsme dlouhou cestu, abychom na vlastní oči viděli Jeruzalém a Petru (zejména, protože jsme toho stihli daleko víc). V neděli ráno jsme odletěli do Tel Avivu a zamířili do starého přístavu Jaffa ke Středozemnímu moři. Odtud jsme se odpoledne  přesunuli do Jeruzaléma, jemuž (a Betlému) jsme věnovali i následující den a další dopoledne. Potom nás čekala dlouhá cesta přes poušť Negev do Eilatu ke korálovým útesům v Rudém moři. Ve středu jsme překročili hranice do Jordánska (pěšky) a místním autobusem dorazili do Petry. V tomto pozoruhodném skalním městě jsme strávili i čtvrtek, přespali jsme ale v Aqabě, opět u Rudého moře. Další ráno jsme se vrátili do Izraele a znovu si zajeli zašnorchlovat na korálové útesy k egyptským hranicím. Poté nás čekal další přesun, tentokrát směr Mrtvé moře. A v sobotu, poslední den, jsme ještě navštívili Masadu, přejeli hory zpátky do Tel Avivu a odletěli domů. Zážitků hodně, stejně jako fotek. Podrobný deníček z cesty je tady.

 

Jeruzalém - Al Aksá                    Eilat - Rudé moře                         Jordánsko - Petra                        Mrtvé moře

 

16.6.2013 Hradec a Pardubice. Žádný velký výlet, jen cesta na přijímací zkoušky do Hradce... Nicméně, než to Maruška stihla všechno vyplnit, měli jsme s Any chvilku volnou a tak jsme vylezli na Bílou věž. A protože počasí bylo nádherné, výhled na město rovněž. Doporučit můžeme i kavárničku přímo pod věží. A když už jsme u chuťových zážitků, na cestě zpět jsme se zastavili v Poděbradech a dali si oběd v Zámecké restauraci - a to teprve nemělo chybu. Včetně piva Hendrych z Vrchlabí - hořká nefiltrovaná osmička byla ke skvělým medailonkům s kukuřicí dokonalá.

 

Hradecké náměstí                        a totéž seshora                            Maruš a Any                               Pardubický hrad

 

7.4.2013 Miláno.  Tentokráte jsem cestoval o den dříve, takže jsem si v neděli mohl udělat malý poznávací výlet. Z deseti věcí, které by měl člověk v Miláně vidět jsem si vybral hlavní tahák - náměstí Piazza Duomo a jeho dominantu - Milánský Dóm, skutečně monumentální dílo (ostatně jeho stavba trvala 500 let...). Díky slunci byla sněhobílá katedrála okouzlující. Přijde mi, že monumentálnost byla v Miláně nutným předpokladem realizace i dalších staveb (už jen centrální železniční nádraží je neskutečně obrovské). A když jsem byl na Piazza Duomo, zašel jsem i do galerie Vittoro Emanuelle (rovněž má měřítka spíše pro obry) s jeho slavnou mozaikou milánského znaku. Téměř nikdo se zde neopomine otočit patou na slabinách býka - pro štěstí. Píšou to všude a je to tak, zástup čekatelů je v podstatě nekončící.

 

Duomo ve slunci                         Galerie Vottoro Emanuelle         Rituál na mozaice                        Design week = 3x vyšší ceny hotelů...

 

26.2.2013 Sněhulák.  Opravdu, ale opravdu netradičního sněhuláka bylo možné potkat na Stodůlkách. A protože obleva pokračuje velmi rychle, je možné, že to byla možnost celkem jedinečná. V každém případě to je nejhezčí sněhulák, kterého jsem kdy viděl (a také se mi zdá, že je to největší sněhový pohodář, který kdy byl uplácán).

 

Sněhulák, nenuceně odpočívající na Stodůlkách

 

25.2.2013 Konec na Barrandově.  Téměř přesně po dvaceti letech jsme definitivně opustili byt na Barrandově (poslední dva roky už to byla spíše kolej pro Any) a vrátili jsme klíče. Kupodivu mne při vyklízení žádná nostalgie nebrala, jen jsem si vždycky vzpomněl, při jaké příležitosti jsme tu část měnili či upravovali. A v obýváku mi vždycky na mysl přijde první focení péefky pro rok 1994 - to jsme drželi dvojčata v náruči na gauči a fotka se ne a né podařit. Skoro bych řekl, že nám to nějak uteklo...

 

Vyklizený byt - obývák              Ložnice                                         Dětský pokoj                              Any pokoj

 

4.3.2013 Koncert Frozen Time v Rock Café.  http://bandzone.cz/akce/298560

 

10.2.2013 Jeseník 2013.  Na lyžařské soustředění jsme tentokrát  vyrazili do Hrubého Jeseníku. Jako základnu jsme měli krásný apartmán přímo u náměstí a každý den jsme vyráželi do nedalekých středisek - postupně jsme se dostali na Ramzovou, Červenohorské sedlo i Kouty. Z větších středisek jsem tak vynechali jsme pouze Ovčárnu, protože oblačnost byla celý týden značná a Ovčárna je ze všech středisek nejvýše. Naše pořadí je následující - nejlepší lyžařské terény jsou na Červenohorském sedle, služby mají nejlepší v Koutech a nejdelší sjezdovka je na Ramzové. S Martou jsme také vyrazili na tůru ze sedla na Švýcárnu a Praděd - a zejména návrat po vrcholové červené byl opravdu zážitkový... Celkově nám v Jeseníku opravdu nic nechybělo, snad jen to sluníčko se mohlo ukázat alespoň na hodinu (to abychom věděli, že tu také dokáže svítit..)

 

Čerstvý sníh                                 Ramzová - Mračná                     Děvčata s Milkou                        Červenohorské sedlo

 

7.2.2013 Maturitní večírek.  Mezi lyžování se vloudila společenská událost - maturitní večírek Malostranského gymnázia. Přes moje lehké obavy to byl večer velmi příjemný - maturanti měli nabitý program různými vystoupeními, sál nebyl příliš přeplněn a nekouřilo se na sále... Díky Radce se byly na plese i obě babičky a děda navíc zaskočil při sólu rodičů - tancovat současně s Martou i Maruškou bych nestihnul. Snad jen potíže s foťákem a následně spoustou špatných záběrů bych si odpustil.

 

Maturantky                                  Maruš a padák na drobné          Půlnoční překvapení                  Společné foto

 

1.1.2013 Kaple sv. Kříže.  Na Nový rok jsme vyrazili na objednanou prohlídku na Karlštejn. Začátek byl v 10:00 a podle propozic jsme se neměli příliš opozdit - místa jsou limitována (zhruba dvě skupiny denně po 14 lidech). Nezmeškali jsme nic, byli jsme tam velice brzy. Prohlídka je zážitek, postupně se vystoupá až do pátého patra hlavní věže (to je to patro, obložené dřevem) a lze vyhlédnout z oken podsebití na podhradí. Působivé. Stejně jako hlavní bod programu, návštěva samotné kaple sv. Kříže. Ta je omezena na sedmi minut a působí opravdu monumentálně - není to žádná komůrka - zabírá celé podlaží a je to pravděpodobně nejvíce autentický prostor - tedy lze předpokládat, že stejně vyhlížel i ve čtrnáctém století, kdy pod Karlovým dohledem hrad vznikal.

 

Pohled na hrad                            a naopak z hradu                         Jedna z fresek                              Any zajímali hlavně klíče