Notes podle roků:

Notes v roce 2016:

23.11.2016 Promoce. Aničce se nakonec povedlo včas uzavřít všechny zkoušky a stihnout tak podzimní promoci. Aula Karolina byla opravdu plná a protože už před námi jedna promoce byla, nebylo to logisticky zcela hladké. Myslím tím příchod a usazování, samotný průběh byl zcela hladký a zjevně osvědčený. Anička byla na řadě jako první, takže byla trochu nervózní aby vyrazila správně, nicméně i toto zvládla, přísahala na berlu a dostala tubus s diplomem. Jako třešinka na dortu pak byl příjemný oběd v Imperialu.

 

Aničky promoce a slavnostní oběd.

 

6.9.2016 Blaník. Transformovaná podoba tradiční akce (bez dětí, zato na dva dny...) se ukázala jako životaschopná, takže jsme to letos zopakovali. Jen první den byl trochu ošizen. Sraz byl ve Vlašimi v šest na večeři v Domašínské bráně. A protože jsme přijeli asi o hodinu dříve, stihli jsme si projít vlašimský park. Je to překvapivé pro každého, kdo zde ještě nebyl a nelze než doporučit. Večeře byla výborná, leč opravdu vydatná. Ubytování jsme měli v Klokočkově Mlýně a to byla super volba. Pozoruhodný majitel, sympaticky opravený mlýn s barem a čepovanou plzní. Výstup na Blaník samotný nebyl až zas tak velkým výkonem, ale bylo hezky a stihli jsme zajít na Malý Blaník a navštívit městys Načeradec.

 

Klokočkův mlýn, pohled z Blaníku a Načeradská náves

 

6.9.2016 Pirin. Teprve třetí den se Perun rozhodl polevit a počasí se trochu vylepšilo. Vzhledem k časovému plánu jsme tentokrát nestoupali od chaty Vichren, ale celý nástup k chatě Javorov. Značka, pečlivě vybavená spoustou plechových ukazatelů z různých dob, stoupala podél potoka a na výběr je buď stezka, klikatící se přímo a nebo cesta,která to bere obloukem. Chata Javorov je příjemné překvapení, vypadá velmi udržovaně a je možné tu zakoupit pivo za dva lvi. Ač polojasno, vrcholky se opět ztrácí v mračném oparu. Nejhezčí pohled na štíty tak byly, paradoxně, z cesty pod horama.

 

Konečně pěkná viditelnost, stoupání na chatu Javorov, chata Javorov a pokus o dokumentační foto

 

5.9.2016 Pirin. Druhý den byl teoreticky předurčen k výstupu na Vichren. Jde o zhruba kilometrové převýšení od chaty Vichren a tak je dobré být ještě v kondici. Nicméně,když jsme se dostali k chatě, bylo jasné, že žádný výstup nebude - drobně pršelo, viditelnost slabá a chladno. Vrátili jsme se tedy zpátky, nechali expediční vůz zaparkovaný a nástupovou trasou podél říčky Kamenice jsme stoupali k chatě Demjanica. Tady mne zaujal poslední úsek před chatou -- v podstatě kamenitý žlab - a tak mne nepřekvapilo, že před chatou byl zaparkován Zil a Gaz 69 - jediné vhodné dopravní prostředky. Po zelené jsme zamířili směrem k Vichrenu a asi po hodině dorazili do oblasti jezer.  Sestup potom stejnou trasou a dlužno říci, že sauna se večer hodila...

 

Nástup, vodopád na Kamenici, pod chatou a cíl cesty

 

4.9.2016 Pirin. Bulharské pohoří Pirin je lákavé svými mramorovými vrcholky, nicméně nebylo mi příliš dopřáno se jimi příliš kochat. Takové prostě počasí v horách bývá. Když jsme dorazili pod kopce do Banska, vypadalo to lákavě. Slunečno, teplo, u bazénu provoz... Nakoupili jsme nějaké zásoby a vyjeli na obhlídku k chatě Vichren (zhruba 1900 m.n.m). Překvapilo mne, že s vjezdem do hor nejsou spojeny žádné problémy, stejně jako s parkováním (v zásadě kdekoliv).

 

Expediční Chevy, hory nad Banskem, ubytovna Premier a chata Vichren

12.8.2016 Michal Prokop v Lokti. Těšil jsem se na vystoupení Vladimíra Mišíka a nebyl jsem zklamán, vše jsem stiihnul. Ono je to do Lokte docela kousek a tak, i když jsme vyrazili už po třetí, spolu s ubytováním jsme do amfiteátru dorazili tak akorát. Sotva jsem si dal něco k jídlu a už začali ladit Etc. Zajímavý byl prý i Kahovec, ale toho jsme ani nezahlídli. Během večera zahrál i oslavenec v triu a později Progres 2. Pokud jde o počasí (hrálo se v přírodním amfiteátru) tak občas sice trochu poprchávalo, ale nic zásadního. Ubytování jsme měli hned přes řeku a to včetně výborné snídaně. Druhý den jsme se se všemi účastníky ještě sešli na oběd a prohlídce stavby u Petra.

Loketský amfiteátr, Vladimír Mišík, Michal Prokop

18.6. - 25.6.2016 Portugalsko. Podnikli jsme cestu do Portugalska - autem jsme projeli z Porta přes Bragu, pohoří Serra Estrella, Fátimu do Lisabonu a potom dolů na jih, do antické Evory s konečným cílem v Algarve u moře. Ochutnali jsme portské, vylezli na nejvyšší kopec, okoukli menhiry, prozkoumali lanovky a tramvaje v Portu, koupali se v moři i horských potocích. Portugalsko je příjemná země, i s angličtinou je to v pohodě (a Portugalci jsou v pohodě také - žádné troubení, vždy v klidu počkají, než se cesta uvolní). Podnebí horké se svěžím vánkem až větrem od Atlantiku, krajina rozmanitá (od poměrně chladnějších hor na severu až po rozpálené roviny jihu) a plná pozoruhodností. Album je zde...

Porto, most Luis I. Eiffelovi konstrukce, tramvaj č.28 v Lisabonu, vrchol Torre a pláž u Albufeiry

4.6.2016 Hudlicko. Nežli jsem se dostal do Kublova, tak jsem o Hudlicku také v životě neslyšel, nicméně nyní už se počítám mezi znalce tohoto kraje...

Z Kublova na Krušnou horu, Velíz a rozhledna Máminka

18.1.2016 Punto asi končí. Při návratu z letiště vrazil do Any chlapík z vedlejší silnice a takto to dopadlo - Any modřiny a hnutý krk, Punto asi na odpis (čekám, co na to pojišťovna). Křižovatka se zdá být zcela přehledná, ale když holt se to sejde... Punto sloužilo od roku 2009 a kromě nové baterie mu nikdy nic nebylo. Dokonce i to turbo už přestalo pískat a pomalu jsem mu chtěl dopřát nové brzdy. Takže, ač muselo přestát řadu ťukanců, když se s ním děvčata učila jezdit, nakonec mu byl osudný někdo úplně cizí.

 

Křižovatka u Chýně, naražený pravý předek a v čekárně na Kladně (to vzadu není moje)