Notes podle roků:

Notes v roce 2015:

14.11.2015 Martinská husa. Není snazšího způsobu, jak dostat k nám na vesnici všechny dcery i s nápadníky - stačí se zmínit o martinské huse. Letos potřetí a opět to fungovalo. I když to o tom snadném způsobu je trochu nadnesené - nějakou dobu to trvá. Ale řekl bych, že letos už jsem to dotáhnul - nechal jsem se inspirovat návodem na přípravu konfitované husy. Hlavně proto, že se peče už naporcovaná husa a já jsem si letos obstaral půlky hus. Abych to do příštího rroku zase nezapomněl, zapisuji i postup - rozkouskovanou husu a krůtu naskládám do vysokého pekáče, prosolím, podliji bílým vínem a zasypu cibulí a jablky. Následně peču 5 hodin při 110°C (husa se vypeče a celý pekáč je plný oleje, ve kterém se maso "vaří" a nevysušuje jako při obvyklém pečení). Potom přeložím na menší pekáč a dotáhnu kůrku 20 min při 200°C. Do červeného zelí jsem přidal švestková povidla, do bílého jen trochu cukru, vařím asi dvě hodiny. Karlovarský knedlík opět dodala Any. Postup a výsledek pak vypadají takto:

Porce husy naskládat,zasypat jablky a cibulí, dopéct a servírovat!

 

24.10.2015 Opárno. Tradiční podzimní výlet s Petrem a Gábinou letos dostal nový formát - vyrazili jsme rovnou na celý víkend. A rozhodně nebyl promarněný. Sraz jsme si dali u černodolského mlýna (naše část výpravy dorazila se zpožděním) a odtud přes zříceninu hradu Opárno na Lovoš. Tady jsme se vyloupli z mlhy a odměnou byli skvělé výhledy na inverzní oblačnost, částečně zakrývající okolní kopce. Jakmile jsem sešli na vinice, už jsme zas tápali v mlze (přeháním). S překvapením jsme zaznamenali jedlé kaštany, dokumentující zdejší mikroklima. Z Malých Žernosek (název od výrobců žernovů ze zdejšího porfyru) jsme se nechali převést přívozem do Velkých Žernosek (které jsou počtem obyvatel menší...) a zdejšího vinařství rodiny Mikulenkových. Doporučit zde lze asi vše, co lze ochutnat... Čas tu plyne v poklidu - takže není divu, že jsme propásli poslední přívoz zpět a zachraňovali jsme se drožkou...

    Druhý den jsme tedy prošli i Opárenské údolí - poklidnou soutěsku s pozoruhodnou atmosférou a poté vyrazili zdolat další vrchol - tentokráte Varhošť. Vyhlídka odsud slibuje zahlédnout 8x Labe, díky oparu jsme to mohli potvrdit alespoň 4 násobně. Výhled je tu ale skvělý. A k večeru (trošku vyhládlí) jsme navštívili Litoměřice. S překvapením musím konstatovat, že pozoruhodných staveb je tu na malém prostoru spoustu. Moc pěkné zakončení celého víkendu.

 

Milešovka v mlze, Lovoš v pohledu od Žernosek, penzion Černodolský mlýn, výhled z Varhoště

 

11.9.2015 Sierra Nevada. Po městech plných historie jsme zamířili do hor. Z Granady je to totiž do pohoří Sierra Nevada co by kamenem dohodil. První tip byl kaňon Los Coharros. Známý je zřejmě zejména mezi lezci, protože většina návštěvníků míří do kaňonu kvůli lezeckým stěnám. To se nás tolik netýkalo,my jsme si ho prošli (a místy i prolezli až na konec), nahoře jsme se v jedné z tůní vykoupali a zpět jsme se vraceli přes kopec - procházeli jsme zahradami v kopcích, zavlažovaných náhony z Rio Monachil. Ochutnali jsme tu co se dalo (pravda třeba oliva, ta moc k jídlu ze stromu není), chutí a vůní tu jsou spousty. Poté jsme ještě vyjeli až do lyžařského střediska Pradollano (2500 m/nm) - a vyšlapali jsme si kus směrem k Mulhacenu - na celý výstup už čas nezbýval. Čekal nás ještě přejezd k moři (letovisko Almunecar) - tady je v devět večer stále ještě dvacet šest stupňů a voda má oproti Monachilu také skoro dvacet stupňů navrch.

 

Kaňon Monachilu, koupání v tůni, mučenka a Any pod Mulhacenem

 

10.9.2015 Alhambra. Celý dnešek byl zasvěcen návštěvě granadského hradu - Alhambry, zahrad Generalife a Násirovských paláců. Ovšem před tím, bylo nutno vypátrat, kde se dají vyzvednout vstupenky, zakoupené přes internet. Dopolední výprava tedy směřovala přes čtvť Albaicín zadem, úzkou cestou nahoru k hlavnímu vchodu. Tady mne čekalo překvapení - přístroj Ticketmaster mi prostě vydal vstupenky, stačilo opravdu vložit bankovní kartu, kterou bylo placeno. Vrátili jsme se tedy na hotel, přečkali tam největší horko a kolem třetí jsme se vrátili na hrad. Poctivě jsme si prošli všechno - zahrady Generalife (= architektovi zahrady), starší hrad Alcazar a výhledy na Grenadu a nakonec jsme si i vystáli malou frontu před vstupem do Násirovských paláců. Ty sice zvenku vypadají spíš jako oprýskaná stodola, nicméně uvnitř skrývají neuvěřitelně bohatou štukovou výzdobu. Kromě štuku a mramoru, měli místní arabští sultánové v oblibě i vodu, takže nejrůznější fontánky, bazénky, stružky a potůčky se proplétají celým hradem. Den to byl náročný, ale k vidění toho bylo hodně. Večeři jsme si dali stylově u Arabů - Any chtěla ochutnat tažín.

 

Generalife, Alcazar, Lví dvůr a detail štukové výzdoby

 

9.9.2015 Cesta do Grenady. Čekal nás tentokrát přesun skoro 250 km, ale naštěstí jsem konečně zjistil, jak se to má ve Španělsku s dálnicema - totiž není dálnice (autovia) jako dálnice (autopista) a placené jsou jenom pisty - tím pádem byl plán cesty jednochý: pořád po A-92. Samotný příjezd do Granady mne trochu vyděsil - žádná druhá Ronda se nekonala a navigace do hotelu nebyla snadná. Nakonec ale bydlíme a auto je ve sklepě... V podvečer vyrážíme do města - úkol zní, najít a vyfotit katedrálu (je totiž sice obrovská, ale úplně utopená mezi domy, takže jí nelze odnikud vidět vcelku). Stará čtvrť mi pomalu vrací lepší náladu, v postranních uličkách je minimum turistů a naně cílených obchodů a objevujeme i jednoduchý bar, kde k pivu automaticky servírují tapas a osazenstvo komentuje fotbalový zápas. A ještě než úplně zapadlo slunce, tak jsme se vyškrábali na vyhlídku San Cristobal - tady má člověk celý Albaicín, Granada i celá granadská kotlina jako na dlani. Také by se tu dalo zaparkovat na ulici (první místo v Granadě, kde by to šlo...)

 

Katedrála, Trinidadské náměstí,vyhlídka San Cristobal a uzké uličky Albaicínu

 

8.9.2015 Sevilla. Ráno jsme se ještě na chvíli zaběhli podívat na mosty - bylo totiž (kupodivu) jasno a slunečno... Čekal nás přejezd do Sevilly, ale ještě před tím jsme se zastavili i jeskyně Cueva del Gato (řekl bych, že to bude něco jako jeskyně - brána), kde jsem se dočetl o možnosti koupat se v jezírku. A je tomu přesně tak. Přístup je poněkud svérázný, jeskyně začíná hned za železniční tratí, nic tam není (jen zákaz vstupu) a celé to vypadá jako velká díra do skály - ale z jeskyně vytéká čistý, studený potok a tvoří zhruba dvě, nebo tři jezírka. Voda je ovšem tak studená, že s tím měla problém i Any. Pokračování cesty do Sevilly přineslo hlavně změnu rázu krajiny - namísto sadů s citrusy či olivami, krajina je tvořena obrovskými lány (obilí? - je sklizeno). Do Sevilly dojíždíme ve špičce a trochu si toho vychutnáme, než dorazíme do hotelu. Za odměnu máme ale koupání ve venkovním bazénu a večer si zajedeme na prohlídku centra (katedrála, indický archiv, Alcazar, staré město, také něco k jídlu...). Jo, samozřejmě krátce prší.

 

Cueva Del Gato, Any v jezírku, Alcazar a sevillská katedrála (detail - jinak je OBROVSKÁ)

7.9.2015 Ronda. Prvním úkolem dne bylo vyzvednout auto. A zatímco jsme vyplňovali papíry, spustil se takový liják, že voda brzo tekla všude. Nepřestalo ani na hotelu a tak jsme z Malagy odjížděli trochu jako na hausbótu. Cesta na El Chorro a Camino Del Rey - pověstná stezka smrti - už byla lepší, ale bouřky se honily celý den. Na Rondu jsme přejížděli přes horský hřbet - a to byl teprve adrenalin. Spadlých kamenů bylo občas tolik, že se jen obtížně hledala cesta. Ronda samotná super, to je opravdu fotogenické místo.

Expediční Opel, Camino Del Rey, drobné kamínky na cestě, Ronda

6.9.2015 Málaga. Přílet do Španělska je návratem do léta, v deset večer je zde příjemných 25°C a tak jediným slabším místem je hledání cesty k hotelu. Sice jsme nakonec byli jen kousek od cíle, ale přesto jsme se nakonec nechali odvézt. V hotelu je vše potřebné, včetně připojení k internetu, čehož využívám k plánování na další den. To nás čeká cesta do Rondy.

5-6.7.2015 Kamencové jezero.  Původně bylo v plánu České středohoří, ale zavládla taková tepla, že ten nápad musel na chvíli k ledu. Nicméně, na sever jsme se vydali a cílem č. 1 bylo Kamencové jezero v Chomutově, díky svému složení údajně prosté života a tedy ke koupání vhodné. Na místě jsme zjistili, že rybník je v podstatě ve městě a že je velmi pečlivě spravován - pěkný kemp, systém vstupu, restaurace - a také, že voda je příjemně teplá a mírně kyselá. V našem hotýlku měli zavřenou restauraci a tak jsme povečeřeli ve městě - shodli jsme se, že lepší burgr jsme dlouho neměli (doporučujeme tedy burgrárnu u restaurace Monika). Druhý den jsme věnovali kostelu Nanebevzetí p. Marie v Mostu - k mému překvapení je dnes rekonstruovaný a sloužící ne jako výstavní síň, ale opravdu jako kostel. Pozoruhodný je též svou skrytou podpěrnou konstrukcí a souvislým pochozem uvnitř (stejně tak, jako osudem, včetně stěhování). Zašli jsme i k jezeru Most, ale vlny byly příliš velké. Koupali jsme se tedy až na Matyldě (zde doporučuji i 4 km dlouhou bruslařskou dráhu, byť na ní dnes nedošlo).

 

Kamenčák, skvělý burgr, pozdní gotika a vlny na mosteckém jezeře

 

2-3.5.2015 Krupka a Komáří Vížka.  Poté, co jsme v zimě Krupku objevili (a lyžovali na Komáří Vížce...) jsem se na místo chtěl vrátit i v létě. A teď se naskytla příležitost. Krupka je staré hornické město a jeho historie je spletitá. A není divu, že i zde se slavnému cizinci líbilo (na Milešovce Humboldtovi, v Krupce zase Goetheovi...) - v jejich době tu chyběly ony rušivé momenty moderní doby. Pěkný je hrad samotný i pohled z něj. Poté stoupáme úbočím směrem k Cínovci - ten je ovšem příšerný, doba se na něm podepsala strašně. Takže raděj pryč. Mine nás cyklistický závod a nemine bouřka. Totální překvapení nás ovšem čeká v horském hotelu Komáří Vížka - zcela náhodou tu potkáváme Štěpána s Johnem a další z někdejší rumunské party.... A ještě musím zmínit - z dalšího dne - úžasnou návštěvu kostela sv. Anny v Krupce.

 

Krupka, pohled z hradu, Komáří Vížka a kostel sv. Anny v Krupce

 

12.3.2015 Hrady a zámky objevované.  Těsně před koncem jsem ještě stihli zavítat na výstavu věnované hradům a jejich úloze během času. Bylo to pozoruhodně koncipované, neboť autoři vybrali exponáty v průřezu doby od oplechovaných vrat Karlštejna po obrovský Benz - a je to vždy samo o sobě pozoruhodné dílo či artefakt. Asi největším lákadlem byl Relikviář sv. Maura a kopie české koruny, nicméně mne nejvíce zaujal portrét Felixe Schwarzenberga - hned vedle byla totiž vystavena uniforma, ve které byl Felix portrétován a to včetně řádů a vyznamenání. Nevím jak Felixovi, ale uniformě malíř trochu nadržoval - na obraze vypadala ještě o něco majestátněji. A také konečně vím, jak vypadá Čintamani s ptáky okterém se zmiňuje čapek ve svých povídkách.

 

Relikviář, pohled na výstavu, Benz a Havel naslouchající....

 

1.11.2015 Svatý Jan pod Skalou.  Tradiční novoroční výlet, tentokrát na velmi známá místa - a naštěstí brzo ráno, protože kolem poledne se na parkovišti začaly objevovat autobusy (!) s výletníky a najednou už to bylo úplně jiné.

 

Kaple sv. Kříže                           Any na výhlídce                          Lomy Barbora                              a jeden z exponátů