Archiv:
Rok 2006:
29.12.2006 Tradiční před-silvestrovský výlet "tatínkové + děti", tentokráte na Radnický potok (po stopách dávných táborů) a opět v tradičním složení (Handy, Šmolík a já). Prošli jsme údolím od Kamence až k ústí do Berounky, vyšplhali se do Hřešihlav, chvíli poseděli ve zdejší hospodě (lze jen doporučit) a ještě než se setmělo jsme se vrátili zpět do Kamence.
Radnický potok
21.10.2006 Kounovské kamenné řady s námi hledali Seidlovi (kdo si pamatuje Petra - fotografa z mojí veselky, tak to je on...). Plán trasy jsme dodrželi. Nejprve dojet do Mutěnic - zastávka. Podle návodu se zde stačilo rozhlédnout a člověk byl na žluté značce respektive naučné stezce. Zcela zdevastovaná nádražní budova, kolem zarostlé houští - něco nesedělo. Chtělo to popojet ještě 100 m - tam byla ta pravá zastávka ČSD... Z nabízených možností původního účelu kamenných řad jsme se po podrobném prozkoumání shodli na navigačním systému pro UFO. Muselo jich tu přistávat spoustu, protože řad je minimálně 17 (srovnejte s Ruzyní, kde je dosud jediná přistávací dráha a kapacita je v milionech cestujících ročně). Na hradě Pravda se ukázalo, že někteří zde nejsou poprvé a zcela se to projevilo v Domoušicích a Lhotě pod Džbánem (to jsou totiž tradiční chmelařské oblasti...).
14.10.2006. Díky odkladu výpravy za šutrákama v lese u Kounova jsme se vypravili na Velkou řeku (Vlatava) - ze Štěchovic k hrázi Slapské přehrady a přes kopce zpátky. A byl to opravdu zážitek - hlavně v oblasti Bílé skály - bývalých Svatojánských proudů. Super trasa, určitě pěšky, neberte kola.
1.10.2006. Důkaz o nemožnosti plánování byl podán. Měl jsem plány ale smečka bacilů nakonec rozhoduje o tom, že ve čtvrtek i pátek strávím v posteli. Navíc jsme najednou úplně bezdětní (dvojčata na trampu s Loukařema a Any s dřevárníkama) a volíme tedy výšlap údolím Kocáby (Hadí řeka). Tedy od Bratřínova do Štěchovic, kde jsme dali oběd a horem přes Masečín zpět. Je docela zajímavé, že když člověk kouká na staré fotky osad, neubrání se překvapení - údolí je dnes mnohem divočejší než tenkrát (mezi válkami). Počasí bylo přesně jak od babího léta čekáme. Moc pěkný den. Kdo chce vidět jak vypadá Askalona (tedy ta osada, která bývala nejhezčí osadou) dnes - koukněte:
23 a 24.9.2006. Loket nad Ohří a okolí (cyklistika a gastronomie). Chvíli mi trvalo, než jsem se do lokte dostal (já pendlovat za prací, tak si moc nevydělám), ale přesto jsme ještě v sobotu stihli vyjet do kopců (jak také v Lokti jinak) směrem na Krásno. Je to oblast chráněné oblasti Slavkovský les a krajina je to nádherná. Nejlepší je se ale nakonec obrátit a sjet těch pět kilometrů z kopce...Druhý den jsme s Petrem a Danielou vyrazili ke Svatošským skalám (to je po rovině) a potom dál, až do Varů. Přes park jsme zajeli do zahradní restaurace Malé Versailles.
9.9.2006. Oslavili jsme narozky Radka Skramoušského na chalupě u Sychrova - v životě jsem nesnědl tolik masa najednou, to jsem si zcela jist. Jen namísto nedělního 10 km běhu (Metro běh), který jsem si naplánoval, budu dál bojovat s napuchlou tváří (to nemá nic společného s absolvovanou oslavou, to je jen reakce na zákrok paní zubařky). Foto: Radek a Marta.
26.8.2006. Zpívaná u Luboše. Tradiční akce tentokrát proběhla v mírně opožděném termínu. Díky nepřízni počasí se zúčastnil i Handy - jinak by byl na vodě. Takže složení bylo v zásadě kompletní - Luboš, Bohouš, Handy, Korcán a jako bonus Monika. Téměř kompletní dámský klub je zachycen na fotografii (chybí jen paní domu, sice později přišla, ale druhé foto se již nevydařilo natolik, aby mohlo být publikováno). Pro fotografické fajnšmekry mám zde lahůdku, zejména pokud jde o kompozici snímku, na to jsem pyšný. A kdo neví kde zpívaná byla...
Ještě před zpívanou jsme s Any vyrazili na kolech na Brdy - přes Rolák až k rybníkům, přes planinu k Třítrubeckému potoku a potom nahoru na Jordán. Vyjeli jsme až k hornímu bunkru a protože obloha byla beznadějně fialová, rychle jsme začali sjíždět zpátky na Strašice. Celý sjezd jsme ale jeli v dešti, až před Dobřívem se zase ukázalo sluníčko.
11.7.-18.7.2006. Byli jsme u Jadranského moře na ostrově Čiovo (Chorvatsko, kousek od Splitu). Akce byla zpestřena leteckým přesunem (kdo by kdy řekl, že letět letadlem je nejlevnější - potřebný materiál jel se mnou autem (musím říci, že mne nadchla dálnice Záhřeb - Split a to nejen neuvěřitelným klesáním v oblouku u Zadaru a tunelem Mala Kapela ale také vybavením a vůbec - už chápu slova kolegy ze Záhřebu - dálnice, to byla naše obcese) a děvčata letěla se SkyEurope. Vše klaplo - na letišti (chorvatsky "zračna luka", "zrak" je kupodivu vzduch) jsme se sešli, na Čiovo je to kousek, apartmán jsme našli dle popisu a moře bylo na svém místě. Co můžeme doporučit je návštěva Trogiru, nejlépe večer resp. v noci. A určitě si tam v uličce vedle hlavního náměstí dejte zmrzlinu - garantuji Vám, že nikde nedávají vetší porce s čokoládovou polevou za 5 kuna. Co nedoporučujeme je vystrkovat nos (hlavně ale auto) na cestu v sobotu ráno a v neděli večer (to totiž cestují místní lufťáci ze Splitu). Diokleciánův palác ve Splitu nebyl takovým zážitkem jako noční Trogir, ale výstup na věž (Zvonik sv. Duje) to zachránil. Není tam sice výtah jako v Mnichově, zato je ale zřetelně vidět jak nádherně ty kamenné kvádry pasují na sebe a to se potom člověk nemůže divit, že to trvalo 300 let, než byl kostel dokončen.
5.7.2006 Byli jsme v Legolandu. Hlavně jsme ale strávili příjemné tři dny s přáteli na cestách a to je čím dál tím vzácnější zboží. Počasí a termín nám mimořádně přálo a tak jsme zřejmě spokojenější než jsem od akce čekal (on je to ten Legouš park spíše pro mladší děti než jsou naše děvčata). Co se velmi vydařilo, to byl termín - v Německu byl všední den, ještě nemají prázdniny a navíc bylo horko - a to je pro řadu atrakcí v parku základ. Určitě nejlepší je výlet na pramici včetně závěrečného sjezdu (i když - nejvíce překvapí krátký sešup pozadu), Bionicle a horské dráhy. V průvodci doporučují návštěvu rozdělit na dva dny, ale to je asi počítáno s frontou na každou atrakci (oni ti zpomalovací šneci, které naštěstí nebyli v provozu budili hrůzu...), jinak je ten den až až.
17.6.2006 Absolvovali jsme muzejní noc v Praze. Nejprve jsme zajeli do Náprstkova muzea, kde je zachovalý originál interier z časů obrození (zaujaly mne šablonou pokryté stěny). Vlastní muzeum už bylo ale dost plné a navíc tam korejci mlátily do bubnů. Ovšem nic proti druhému cíli - Klementinum a jeho astronomická věž. Tam brali jen po 50 lidech za hodinu, ale nakonec - barokní knihovna a hlavně, z ochozu věže je nejhezčí pohled na Prahu jaký znám...(bohužel jsem nefotil...). A na závěr palác Kinských (Národní galerie) a přednáška o českém krajinářství od baroka po dnešek. Slečna to neměla naučené, ona se v tom prostě orientovala, vodila nás od obrazu k obrazu a vysvětlovala. (Takže jakmile je na obraze poustevník, jde zcela jistě o romantismus...). Jo a ta slečna byla moc pěkná.
10.6.2006 Na kolech na Brdy, vedoucí Karel B. Dalo se čekat, že se nebudeme zbytečně kochat přírodou ale že si občas mákneme, aby nám Karel neujel... Trasa přes Rolák na Padrť, Prahu Tok, Jordán a zpět na Strašice (hostinec na Pile) byla sice relativně nenáročná, ale dlouhé výjezdy byly cítit v nohou. Krásný sjezd ke Třem trubkám - místy kolem 50 km/h - ovšem také 3 defekty - nakonec jsem musel lepit (alespoň tak Karel F. ví, jaký typ kola nechce...) a stejně jsem jel na poloprázdném předním plášti. Zajímavé je, že poté co jsem dojel do Hrádku, tak už to přední neuchází (mezi Stŕašicemi a Hrádkem jsem musel as 5x dofukovat) a doteď je to úplně plné (schválně jsem to dofouk na doraz...)
3.6.2006 Oslavili jsme sórok s Johanou! Je to téměř k neuvěření, ale už to chytla i Jana. Dlouho chystané překvapení se podařilo Audínům udržet pod pokličkou, takže jsme opravdu netušili, co nás čeká. Nápad s výletem autobusem do Rokycan a Mirošova byl opravdu vydařený. Fotografie má Karel zde a zde. Volně navazující zpívaná pokračovala někdy do čtyřech do rána a to už opravdu dlouho nepamatuji...
12.5.2006 Nultý ročník . Cítím se strašně ještě nyní. Zaměnil jsem dva názvy představení a tak namísto komedie plné výborných vtipů jsme navštívili naprostou zrůdnost. Nikdy v životě jsem neviděl něco tak beznadějného. Děkuji kamarádům za jejich statečnost i odvahu. Naštěstí večeře v Pravěku a kafe u Frontzů dojem napravilo, jsem rád, že se všichni do Prahy sjeli a nakonec jsme si večer docela užili - alespoň já jsem moc rád, že jsem všechny viděl. Jsem si jist, že první skutečný ročník Kulturního pátku, který uspořádám, již bude mít úroveň odpovídající očekávání. Musím říci, že mi páteční akce neuvěřitelně prodloužila víkend....alespoň opticky jsem měl neděli třídenní jako dva týdny před tím.
22.4.2006 Zpívaná Chrustenice. Na místo "tradiční" soboty velikonoční o týden později - to aby se mohl zúčastnit i Pavel. Zase ale chyběl Bohouš - sklátila ho nemoc či co a nedorazil. Myslím, že to bylo dobré - jistě, že hlavně mne těší, že se nová kytara líbí... Zajímavé je, že jsem si poznamenal ty písničky co pěkně vyšly, doma mi ale už tak neznějí... to prostě musí být nějak jinak.
1.4.2006 Zpívaná Dobřív. Co jiného připravit u příležitosti koupě nové kytary... Organizačně jsem ale zklamal na celé čáře. Všem jsem rozhlásil, že to bude u Boba - jenom Bobovi jsem nic neřekl a ten se panečku nestačil v pátek divit. Nakonec vše zachránilo, že má Handy velký obývák, zatopil v krbu a všichni jsme se sešli (včetně Bohouše s Andreou).
26.3.2006 Tok. Rozloučení s lyžováním - alespoň běžeckým na Brdech. Sněhu bylo spousta, ale již měkký. Prší a je nad nulou (na Toku 4°C) a bude hůř... Z Jordánu jsme zpátky jeli "rovně" přes les, trochu jsme se stočili doprava a tak jsme do Tění museli kousek při lese. Hostem na výpravě byl Karel Trhlík.
11.-17.3.2006 Pomezní Boudy. Jedenáctý ročník ... je za náma. Celkem 41 lidí. Ubytování v hotelu High1050, lyžování v areálu u Kostela s jedním výletem do Jánských Lázní. Vítězem letošního Pupa je Karel Babka (ulehčeno měl o to, že Jenda se nemohl zúčastnit). Nejlepší masku nám připravila Lucka, ale v celkovém součtu bodování jí vítězství vyrval Ondra Černý. Běžeckou středu vyhrál Karel Babka starší, na Sněžku se vydrápal nejrychleji a na Jelence také vládl... Hodně sněhu, mráz a vánice. Fotografie zde....
4-5.3.2006 Jižní Brdy. Počasí se vytáhlo - z pátku na sobotu napadlo na Brdech kolem 30 centimetrů sněhu. V sobotu to bylo měkké, teploty kolem 2-3 °C, skluz horší. Z Míšova jsme vyrazili na Morásek, dolů nad Moricku a přes hřeben zpět k Teslínům a Míšova. Asi dvě hodiny v tempu (jel jsem s bráchou a ten má letos natrénováno...) V neděli jsem si trasu prodloužil až na Třemšín - z jižní strany od Moricky. V neděli se jelo lehčeji - teplota byla celý den pod nulou. Stopy byly pěkně vyjeté a tak snad jen větší viditelnost by se hodila...
15.2.2006 Arabba. A pak že člověka nic nemůže překvapit. Nebyla to olympiáda, která by nám zkomplikovala lyžovačku - stačila malá hadička a měli jsme co dělat s objížděním italských servisů a nakonec záchranou automobilu.... No a sněhová kalamitka při odjezdu spolu s téměř neprůjezdným Brennerem? Jinak lyžování jsme stihli ještě docela dobře - první den trochu pod mrakem, druhý den na Tofaně super den, jasno, zima, dobrý sníh a poslední den v Arrabě - až kolem třetí začalo sněžit...
5.2. 2006 Brdské hřebeny. Napadlo trochu sněhu, tak jsem to jel hned prověřit - no chtělo by to více. Byl pod tím jenom čistý led, tam kde bylo trochu více, tam to bylo super, ale na sluníčku bída. Nicméně počasí za to stálo, trasa byla prázdná. A odpoledne jsem ještě stihnul vytáhnout holky na bruslení. Tady zase bylo dobře, že sněhu nenapadlo zas tolik, nebylo nutné jej odhrabávat.
28.1. 2006 Rokytnice nad Jizerou. Naplánoval Handy a úkol zněl - vezmi sebou partnerku a časopis Snow. Tímto způsobem eliminoval tradiční problém dle vzoru - dvojnásobné náklady, poloviční zábava. Počasí přenádherné, tak možná jen toho čekání na sedačku mohlo být méně. No, ale vybírej si, když je to skoro (nebo úplně) zadarmo. Skupinové foto je zde... Další den jsme využili mrazu a po čase provětrali brusle na Mirešickém rybníku. Také odtud mám jednu fotku...
